Ouzo

Počátky ouza spadají zřejmě do počátku devatenáctého století a občas se dávají do souvislosti se získáním nezávislosti na Osmanské říši. Tehdy se hodně pila pálenka z různého zkvašeného ovoce a přestože má být z vinných hroznů, dělala se ze všeho, čeho se urodilo hodně.

Ouzo se zřejmě vyvinulo právě z rakije, není ale známo kdy a jak se začalo vyrábět, jisté je jenom to, že jeho základ tvoří anýz.

Velká výroba začala v roce 1922, kdy došlo k migraci Řeků z Turecka, kteří právě přinesli recept na tento nápoj. Jak se jmenoval, to se ale neví, určitě to nebylo ouzo. Název vznikl poté, co rostoucí obliba vedla k exportu do ciziny a bedny s pálenkou nesly nápis v italštině „Uso di Massilia“ (určeno pro Marseille), kde bylo překladiště.

Zkomolením se z toho stalo ouzo a pochopitelně vzrostl také vývoz, dnes je nejvýznamnějším a nejznámějším řeckým vývozním artiklem.

Neotřesitelnou pozici má ve své domovině, kde mu může konkurovat jen další místní „vynález“ – Metaxa. 80% produkce Ouza míří do Německa, kde je velmi oblíben.

Ouzo jeden čas dosáhlo takové obliby, že v každé řecké vesnici byl podnik specializovaný čistě na jeho podávání. Vždy bylo dobře vychlazené, ale nikdy ne vytažené z mrazáku! Má se „křtít“ vodou, což způsobí žádaný vizuální efekt, kdy rázem připomíná mléko. Neředěné se podává výjimečně, v takovém případě se pije na ex, jinak se naopak pomalu usrkává a vychutnává.

Jeho výroba není složitá, pálenka se získá destilací vinné šťávy ze slisovaných hroznů, přidání anýzu a přísad. Výrobny mají své originální recepty.